nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Kusturica
 Emir, *24.11.1954 (Sarajevo, bývalá Jugoslávie), bosenský filmový a televizní režisér, hudebník...

Mae
 [Mej], Vanessa, *27.10.1978 (Singapur), vlastním jménem Vanessa Vanakorn Nicholson, britská...

Schlesinger
 [Šlezindžr], John, *16.2.1926 (Londýn, Velká Británie) – †25.7.2003 (Palm Springs, Kalifornie, USA...

Swayze
 [Svejzí], Patrick, *18.8.1952 (Houston, Texas, USA) – †14.9.2009 (USA), vlastním jménem...

Hádek
 Kryštof, *10.3.1982 (Praha, Česká republika), český filmový, televizní a divadelní herec. Je...


Chalupecký
Jindřich, *12.2.1910 (Praha) – †19.6.1990 (Praha), český výtvarný a literární teoretik a kritik, esejista, historik a překladatel. Manžel Jiřiny Haukové. Maturoval na reálném gymnáziu v Křemencové ulici v Praze, mezi jehož starší absolventy se řadili například Karel Teige, Adolf Hoffmeister, Jan Werich, Jiří Voskovec, Karel Honzík, potom studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii, estetiku, dějiny umění, ale školou prošel bez požadovaných zkoušek. Nezískal tedy ani diplom, ani doktorský titul. Historik umění Josef Kroutvor do sborníku vydaného k Chalupeckého 70. narozeninám napsal: "Pan Chalupecký udělal pro české moderní umění víc než ti, kterým záleželo na titulu. Jeden člověk udělal víc než mnozí doktoři." V roce 1965 byl první, kdo zaznamenal na pražském Novém Světě akční umění Milana Knížáka.
Jeho texty jsou prostoupeny hlubokými úvahami, jimiž se dostává až ke kořenům lidského konání, zajímá jej život i dílo, jejich jednota. Sledoval způsob autorova myšlení a hledal tajemství podstaty tvorby. Způsob, jakým psal, lze demonstrovat na úryvku z monografie surrealistického malíře Františka Janouška, jejíhož vydání se nedočkal: "Umění jde dál, než kam až může jít rozum. Rozum není všechen člověk. Aby člověk mohl být bytostí rozumovou,musí být dříve bytostí vědomou." Je to vědomí, co způsobuje, že není jenom ve světě, ale také před světem; ne jenom účastník, nýbrž také divák; ne jenom žijící tento svět, nýbrž také rozumějící; ne jenom ho poslušný, nýbrž také tvořící. Má-li zůstat člověkem,musí především zůstat tímto vědomím. A tady se teprve umísťuje umění.
Za první republiky byl Jindřich Chalupecký levicově orientován. Sympatizoval s komunisty, ale nikoliv jen v kavárnách, nýbrž i činy. Těsně před válkou fungoval dokonce jako mezinárodní kurýr Komunistické strany Rumunska. Za války byl členem v ilegalitě pracující Výtvarnické pětky Národního revolučního výboru inteligence. V lednu 1940 napsal esej Svět, v němž žijeme, který se stal později uměleckým manifestem Skupiny 42, poprvé byl otištěn v únorovém Programu D 40. Je to Chalupeckého nejznámější a nejvíce citovaný text. Šlo nejen o krédo, jež vzala celá skupina za své, ale bylo to především Chalupeckého vyznání, jímž se řídil po celý svůj život.
Po válce se Chalupecký stal tajemníkem umělecké rady Svazu výtvarníků, v roce 1946 založil Listy, nejprve jako čtvrtletník, později měsíčník pro umění a filozofii, v němž publikoval texty Heideggera, Jasperse, Camuse, Sartra a dalších filozofů. Chalupeckého dílo sice dokázalo žít vlastním životem, on sám ale zůstal po roce 1948 na dlažbě. Byl na černé listině, jeho články nebyly žádoucí. Monografie básníka Richarda Weinera sice byla vytištěna, ale celý náklad musel být zničen.
Do veřejného života se naplno vrací v roce 1964, kdy byl zvolen do předsednictva Svazu československých výtvarných umělců. V letech 1967 -1970 vytvářel výstavní program Galerie Václava Špály a uspořádal sedmadvacet samostatných přehlídek (například J. Johna, A. Šimotové, V. Boštíka, D. Mrázkové, L. Nováka, J. Koláře, J. Balcara, E. Kmentové, S. Kolíbala). V roce 1968 se vypravil s Jiřinou Haukovou do Itálie, kde se v Římě setkal s ředitelem uměleckohistorického institutu římské univerzity G. C. Arganem, výsledkem byla výstava současného československého umění v následujícím roce.
V roce 1973 otiskl ve Studiu International rozsáhlý text nazvaný Moskevský deník, který byl tehdy první výraznější studií o nekonformním ruském umění. V roce 1984 publikuje v samizdatovém Kritickém sborníku text nazvaný Praha 1984 o situaci umělce v totalitním státě. Překládal T. S. Eliota, vydal dílo F. Halase a uspořádal dílo J. Demla.
Na jaře roku 1990 byl Jindřich Chalupecký po selhání ledvin dlouhodobě upoután na lůžko v pražské nemocnici Na Homolce. Malíř Theodor Pištěk na jedné návštěvě viděl, že je smutný, apatický, chtěl ho potěšit a navrhl mu, aby byla s jeho jménem spojena soutěž mladých umělců. Potěšilo ho to. Potom se Pištěk vydal do Lán, kde o této možnosti hovořil s Václavem Havlem, který se s Jindřichem Chalupeckým dlouhé roky znal, a také zatelefonoval do Paříže Jiřímu Kolářovi. Pištěk, Havel a Kolář postupně projednali podrobnosti ceny, její stanovy, průběh a stali se jejími patrony. Oficiálně byla založena dne 27.5.1990. Zanedlouho, dne 19.6.1990, Jindřich Chalupecký zemřel. Na smutečním oznámení o jeho úmrtí byla tato báseň od Jiřiny Haukové: Kolikrát jsem se s tebou loučila/a teď je to už naposled/na stole jsi nechal/pár rozepsaných vět.
Po něm nazvaná Cena Jindřicha Chalupeckého je nejvýznamnějším oceněním, jaké může získat český výtvarný umělec ve věku do 35 let.


 

Odkazující hesla: Cena Jindřicha Chalupeckého, Kolář, Skupina 42, Umělecká beseda
Vytvořeno: 11.5.2007
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.