instrumentace

[Latina], technické využití dispozic hudebních nástrojů při kompozici skladby nebo při její úpravě pro jiné nástrojové obsazení, součást nauky o kompozici. Zahrnuje znalost ladění, rozsahu, notace, barvy a technické možností hudebních nástrojů, jejich využití, možností kombinace a podobně. Od období romantismu a novoromantismu nastalo uvolnění a rozvoj instrumentace jako projev snahy po individualizaci výrazu. Významné místo v tomto procesu měli zvláště H. Berlioz, F. Liszt, R. Wagner, N. A. Rimskij-Korsakov, R. Strauss, G. Mahler, C. Debussy, I. F. Stravinskij.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 17. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: hudební teorie.

Reklama: