nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Sellers
 Peter, *8.9.1925 (Southsea, Hampshire, Velká Británie) – †24.7.1980 (Londýn, Velká Británie...

Belmondo
 Jean-Paul, *9.4.1933 (Neuilly-sur-Seine, Paříž, Francie), francouzský filmový a divadelní herec...

Fiala
 Karel, *3.8.1925 (Ostrava), český herec a zpěvák (tenor). Vyučen kominíkem, studoval operní...

Buñuel
 Luis, *22.2.1900 (Calanda, Teruel, Španělsko) – †29.7.1983 (Ciudad de México, Mexiko...

Modern Talking
 Německé hudební duo založené roku 1983, kdy se setkali oba jeho členové Dieter Bohlen (*7.2.1954...


humor
Literatura, umělecký humor vystupuje hlavně jako úsměvné chápání směšné situace. Výraz humor se rozšířil do většiny evropských jazyků až v novověku z angličtiny a francouzštiny. Antika neznala humor v jeho novodobém, rozrůzněném, specifickém významu, nýbrž v něm viděla především duševní stav, v němž je člověk naložen žertovně. Literární projevy antického humoru v komediích, satirách, epigramech, v rétorice (obsahující antickou teorii humoru) dosvědčují, že Řekové a Římané chápali humor především v protikladu k suchopárnosti a nedovtipnosti; na rozdíl od našich zvyklostí se nepovažovalo za nevhodné zesměšňovat i tělesné nedostatky lidí; zárodky úsměvného humoru nalézáme však i v antice, například v helénistické poezii. Významu filozoficko-estetické kategorie nabyl humor teprve počínaje 18. století; v novodovém humoru nemá převažovat zničující nebo ambivalentní ráz jako v satiře, ironii a sarkasmu, nýbrž humor má být úsměvem vyjadřujícím vnitřní přijetí světa i s jeho nedokonalostmi. Teorie humoru byla rozpracována především v romantické estetice; Jean Paul spatřoval v humoru specificky romantickou formu komična, v níž je vyjadřován kontrast mezi nekonečností ideje a konečností empirických jevů; humor je podle něho naruby obrácený pocit vznešena, neboť poměřuje nekonečně velké s malým; podobně jako N. V. Gogol vidí v humoru "smutek skrze slzy". Skutečnost, že humor předpokládá i láskyplné pochopení lidského života v jeho rozpornosti, neznamená, že je proto bezzubý. Příkladem může být robustní renesanční humor Rabelaisův, krevnatý humor Shakespearův ironický humor Heinův a Gogolův, lyrický humor Čechovův, ale i typicky český a zároveň světově významný laskavý humor Nerudův a Čapkův i groteskně karikující humor Haškův.


 
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 11.7.2006
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2019, OPTIMUS s.r.o.