nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Caine
 [Kejn], Michael, Sir, *14.3.1933 (Londýn, Velká Británie), vlastním jménem Maurice Joseph...

Aaliyah
 *16.1.1979 (Brooklyn) – †25.8.2001 (Bahamy), plným jménem Aaliyah Dana Haughton, americká...

Lopez
 Jennifer, *24.7.1970, americká herečka a zpěvačka. Od 16 let hrála v různých televizních...

Clooney
 George, *6.5.1961 (Lexington, Kentucky, USA), vlastním jménem George Timothy Clooney, americký...

Buty
 Česká hudební skupina založená roku 1986 Radkem Pastrňákem, Richardem Kroczkem ml., Vítem Kučajem...


věčnost
Neomezená doba, vlastnost toho, co je věčné. Nekonečnost časového trváni materiálního světa podmíněná nestvořitelností a nezničitelností hmoty a jejích atributů. Hmota vystupuje vůči času jako jeho nositel, obsah a vlastnost věčnosti jako jedna z charakteristik materiálního pohybu. Přitom se věčnost vztahuje na přírodu, materiální svět jako celek, zatímco každá jednotlivá forma, každý určitý materiální systém je právě v důsledku věčného materiálního pohybu přechodný. Uznávání věčnosti materiálního světa tvoří jeden z výchozích principů každé důsledné materialistické filozofie.
V náboženství a objektivním idealismu se věčnost připisuje bohu nebo absolutnímu duchu. V tomto případě má však věčnost jiný charakter než v materialismu, neboť představa absolutnosti boha nebo světového ducha je staví mimo čas, bůh přebývá ve věčnosti. V čase vše vzniká a zaniká, kdežto bohu se připisuje absolutní dokonalost, a tedy i trvání. Z hlediska dialektické matematiky si nelze věčnost představovat jako lineární homogenní protaženost; realizuje se prostřednictvím nekonečného množství přeměn kvalitativně různých forem hmoty. Věčnost jako nekonečnost času má kvalitativní i kvantitativní aspekty. V kvantitativním ohledu v sobě zahrnuje aktuální nekonečnost po sobě následujících intervalů bytí materiálních systémů (staletí, tisíciletí), v kvalitativním smyslu obsahuje nekonečný sled kvalitativních přeměn hmoty, střídání jejich stavů, forem a zákonů pohybu, neomezenou mnohost časoprostorových struktur a materiálních systémů. V dějinách myšlení se náboženské a idealistické učení soustřeďovala hlavně na zážitky spojené s věčností. Tak v mystice se předpokládá možnost prožití věčnosti (v kontemplaci, extázi) jako vytržení z času, v němž okamžik a věčnost splývají vjedno. Ve starořečtině se věčnost vyjadřuje jako aion, což je pojem blízký životu a délce života, i omezený život je věčný, neboť je spojen s transcendentnem. Idealistické myšlení ve starém Řecku spatřovalo v aionu moc ovládající lidi a zároveň otce všech věcí. Platón chápal čas jako pohyblivý odraz nepomíjejícího aionu, Aristoteles jako věčnou přítomnost, jako kvalifikující sílu nad časem. Tato pojetí se uplatňovala v různých modifikacích i ve středověké scholastice. Hluboké úvahy o čase a věčnosti se subjektivistickým zabarvením lze nalézt u Augustina. V dialogickém pojetí Hegelově pojem věčnost jako prvotní působící realita a "demiurg skutečna" si podřizuje čas, "který stojí v jeho moci". Buržoazní filozofie 19. a 20. století buď empiricky a skepticky pokládá věčnost za pouhé slovo, nebo ji subjektivizuje, anebo v objektivně idealistických systémech ji spojuje s absolutnem. Dialektická matematika a soudobé přírodní vědy odmítají představu o možnosti jakéhokoli konečného stavu světa typu "tepelné smrti vesmíru" nebo "zastavení času", právě tak jako tok času opačným směrem. Čas směřuje vždy od minulosti k budoucnosti, což vyvolává asymetrie ve vztahu příčiny a účinku a nevratnost vztahu v materiálních systémech. Mimo reálnou možnost jsou i představy o uzavřeném cyklickém času užitém v modelech pulsujícího vesmíru. Každé opakování ve vesmíru je pouze relativní, nekonečná posloupnost v samovývoji hmoty vyjadřuje věčnost jejího bytí v čase.


 
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 19.7.2006
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.