nastavit jako výchozí stránku
   
   kultura

Sarandon
 Susan, *4.10.1946 (Queens, New York, USA), vlastním jménem Susan Abigail Tomalin, americká filmová...

Čepek
 Petr, *16.9.1940 (Praha, Československo, tehdejší protektorát Čechy a Morava) – †20.9...

Smith
 Wilbur, *9.1.1933, anglický spisovatel. Narodil se ve střední Africe, studoval na rhodéské...

Burian
 Jan, *26.3.1952 (Praha), český písničkář a spisovatel. V letech 1974–1985 tvořil...

Newell
 Mike, *28.3.1942 (St. Albans, Hertfordshire, Velká Británie), vlastním jménem Michael Cormac Newell...


Umělecká beseda
Spolek umělců založený roku 1863 v Praze. Umělecká beseda je nejstarším a bohatou šíří svého působení i nejvýznamnějším uměleckým spolkem v českých zemích. V jejích třech odborech – literárním, výtvarném a hudebním – se pod heslem (V umění volnost a v duchu nadšené vzájemnosti a svobodomyslné tolerance) sdružily roku 1863 přední osobnosti české kultury (Bedřich Smetana, Josef Mánes, Karel Jaromír Erben, Vítězslav Hálek, Jan Evangelista Purkyně aj.), aby daly po útlumu českého politického, společenského, tedy i spolkového života v 50. letech 19. století najevo novou ctižádost. Zbavit české umění – a kulturní prostředí vůbec – provincialismu, dát mu evropský rozměr. Již od prvních let své existence vyvíjela Umělecká beseda dlouhou řadu aktivit, z nichž některé jsou dodnes součástí její činnosti.
Cílevědomě sledovala vzájemné souvislosti mezi jednotlivými uměleckými disciplinami, na své půdě umožňovala plodné konfrontace umělců různého zaměření a v řadě realizací usilovala o umělecké syntézy. Byly to například velké besední slavnosti (nejvýznamnější z nich byla již roku 1864 velká slavnost shakespearovská). Pořádala výstavy svých členů i zahraničních výtvarných umělců. Významně se podílela na Jubilejní výstavě v roce 1891. Založila tradici českých abonentních koncertů. Inspirovala vznik prvních hudebních festivalů s českou i mezinárodní účastí. Vyvíjela vydavatelskou činnost. Její péčí vyšla první česká edice překladů ze světové poezie. Podněcovala vznik veřejných knihoven. Ve všech svých odborech rozvíjela přednáškovou i diskusní činnost. V 19. století poskytovala příležitost k bezplatnému vzdělání i ženám, které tehdy ještě neměly přístup na vysoké školy. Na pravidelných setkáních četli, často za účasti několika stovek návštěvníků, ze svých nových rukopisů všichni přední básníci a spisovatelé, na neformálních hudebních salonech uváděli své novinky Smetana, Dvořák, Fibich aj.
Dávno před vznikem specializovaných památkářských institucí obětavě pečovala o záchranu hodnot hmotné kultury, architektur i jednotlivých uměleckých artefaktů. Udržovala národní kulturní paměť i tvorbou a instalací řady pamětních desek a soch. Prostřednictvím svých „vesnických jednatelů“ se starala o rozvoj kulturního života v řadě českých i moravských měst. Stala se i svého druhu uměleckou agenturou, podle svých možností se nejrůznějšími formami starala o hmotné zajištění svých nemajetných členů, byla i poradenským centrem zejména v oblasti výtvarného umění a hudby. Udělovala své vlastní umělecké ceny. Byla klubem umělců, ohniskem vzájemného poznávání a plodné výměny hodnot, místem pro vážná i veselá setkávání, střediskem společenské zábavy.
Systematicky pěstovala česko-slovenskou kulturní vzájemnost i styky s jednotlivými umělci a s uměleckými spolky v zahraničí (tradičně zvláště s Poláky, Jihoslovany a Francouzi). Na své půdě uvítala řadu významných hudebníků (von Bülow, Saint-Saëns, Čajkovskij) i výtvarníků (Vereščagin, Matejka), mezi její čestné členy patřili mimo jiné Tolstoj, Liszt, Bourdelle, Turgeněv, Victor Hugo. Její činnost na počátku intimně souvisela s ideou vzniku Národního divadla, všichni umělci, kteří patřili k tzv. “generaci Národního divadla“, byli zároveň předními členy Besedy. Všechny tyto aktivity vykonávala Umělecká beseda a její aktivisté bez jakéhokoli nároku na významnější hmotné ocenění, v naprosté většině případů i s neobyčejnou obětavostí a mravním idealismem.
Dvě desetiletí před otevřením Národního divadla byla prvním vrcholem besední činnosti. Do jejích dějin se tehdy kromě již jmenovaných osobností výrazně zapsali zejména první starosta Besedy Josef Wenzig, dále například malíři Karel Purkyně, Jaroslav Čermák, Soběslav Pinkas, František Ženíšek, Mikoláš Aleš, Antonín Chittussi, sochaři Bohuslav SchnirchJosef Václav Myslbek, skladatelé Antonín Dvořák, Richard Rozkošný a Zdeněk Fibich, spisovatelé Jan Neruda, Karel Sabina, Jakub Arbes, Eliška Krásnohorská, Jaroslav Vrchlický, Svatopluk Čech, J. V. Sládek, divadelníci J. J. Kolár, František Kolár, O. Sklenářová-Malá, vědci Jaroslav Goll, Miroslav Tyrš, Otakar Hostinský, Josef Durdík, a mnozí další (výkonní hudební umělci, herci, cestovatelé, historici, přírodovědci i laičtí znalci a milovníci umění).
V 90. letech dochází pod vlivem větší diferenciace českého kulturního, společenského i spolkového života k odlivu zájmu o činnost Umělecké besedy, jejíž výchozí vlastenecko-osvětový program se již přežil a spolek tedy nemohl být i nadále jediným reprezentantem české umělecké obce. Dočasná krize se projevila zejména ve výtvarném a literárním odboru (i když v něm i nadále působily také takové osobnosti jako I. Herrmann, A. Sova, Karásek ze Lvovic, J. Kvapil a jiní).
K novému rozvoji spolkové činnosti došlo od 2. poloviny 20. století, kdy do Besedy postupně přicházejí mladí literáti s daleko modernějšími uměleckými podněty (Viktor Dyk, Hanuš Jelínek, Otakar Theer a jiní), kteří Besedě přinesli věnem i její první samostatnou revui Lumír a také mladí výtvarníci (Václav Rabas, Vlastimil Rada, Vojtěch Sedláček a jiní).
Druhým vrcholem činnosti Umělecké besedy byla meziválečná léta. Roku 1926 získala Umělecká beseda na Kampě své první samostatné sídlo s Alšovou síní a „dvoranou“ pro koncertní a divadelní provoz. V besedním domě pořádal spolek pravidelné výstavy svých členů, ale i domácích a zahraničních hostů, koncerty, přednášky, diskuse i řadu dalších bohatě navštěvovaných společenských akcí, zejména proslulé čaje s častou účastí Jaroslava Ježka, maskovací večírky apod., s besední „dvoranou“ jsou spojeny také počátky Osvobozeného divadla (první představení VoskovceWericha) i Frejkova divadélka Dada. Besední dům se rovněž stal sídlem besedního hudebního vydavatelství, Hudební matice, nejvýznamnějšího československého podniku toho druhu, které si získalo svou úrovní i velký mezinárodní ohlas. Sídlila v něm i redakce besední výtvarné revue Život (vydávané až do roku 1949, v její redakci působili mimo jiné Vladimír Holan, Josef ČapekKarel Šourek) a také hudební revue Tempo.
Beseda pokračovala ve významných výstavních akcích (například výstava moderního francouzského umění Ecole de Paris v roce 1931), které nakonec vyvrcholily ve dvou přelomových akcích mezinárodního dosahu. Bylo to Staré umění na Slovensku (1937) a monumentální výstava a slavnost Pražské baroko (1938). Žáci a pokračovatelé F. Tröstera, který výstavu instaloval, zde získali zkušenosti, které později uplatnili v proslulých československých pavilonech Světových výstav v Bruselu, Montrealu či Ósace. Koncem 30. let zahájil výtvarný odbor i rozsáhlou ediční činnost knižní, především v oblasti uměleckohistorických titulů.
Hudební odbor i za 1. republiky udržoval živý styky s evropskou modernou. Spolek, v němž se vedle V. Nováka významně uplatňovali B. Vomáčka, K. B. Jirák, J. Křička, E. Axman a jiní, tehdy navštívili Stravinskij, Prokofjev, Ravel, Respighi, Schönberg, Roussel, Kleiber. Beseda si svými pravidelnými intimně komponovanými Úterky, které plnily funkci hudebních salonů, našla (dík svému zakladateli S. Hipmanovi) originální místo v pražském koncertním životě, později se tento besední koncertní typ rozšířil z Prahy do dalších 40 českých a moravských měst.
Pověst Umělecké besedy přivábila do jejích řad i prestižní osobnosti veřejného a hospodářského života 1. republiky: přední průmyslníky (rodina Baťova), bankéře i politické činitele (ministerský předseda Jan Malypetr, ministr financí Karel Trapl). Beseda měla tehdy své členy v USA, Argentině, Francii, Polsku, Rakousku, Belgii, Jugoslávii, v Egyptě atd.
Literární odbor se vedle přednáškové a vydavatelské činnosti především soustřeďoval na revui Lumír. V širokém spektru tehdejšího členstva se vedle dykovského křídla (s K. M. Čapkem-Chodem, R. Medkem, Arne Novákem) prosazovali autoři čapkovské generace (J. Langer), ruralisté (J. Knap, J. Čarek), katoličtí autoři (J. Durych, Z. Kalista) i spisovatelé demokratického středu (J. Kopta).
Ani 2. světová válka činnost Besedy nezmařila. Velký rozvoj zaznamenal zejména hudební odbor, činnost výtvarného odboru zase významně obohatili noví členové z řad Skupiny 42 (J. Chalupecký, J. Kolář, J. Kotalík, F. Gross, F. Hudeček, K. Lhoták, J. Kainar, J. Hauková. Při výtvarném odboru vzniklo za války i Sdružení pro dramatickou tvorbu, v něž se vedle Alberta Pražáka, Ferdinanda PujmanaZdeňka Kalisty nejagilněji prosazoval Jiří Frejka, který se po válce zasloužil o vznik samostatného besedního dramatického odboru.
V krátkém období relativní svobody v letech 1945–1947 navázala úspěšně Umělecká beseda na své předválečné tradice. Získala prostory pražského Žofína, v němž mohla uvádět i velké mezinárodní výstavy, vydávala i nadále ŽivotTempo, nově i literární revui Doba a po ní Listy pro umění a filozofii. V roce 1947 uspořádala poslední demokratickou konfrontaci všech českých literárních skupin. Pokračovala v linii svých úterků i dalších tradičních podniků. Únor roku 1948 přivodil konec besedních časopisů i mnoha dalších svobodných aktivit, nějakou dobu však ještě Beseda pořádala své výstavy a Úterky, fungovala i Matice. To se radikálně změnilo po roce 1951, kdy vyšel zákon o zákazu všech samosprávných spolků. Umělecká beseda však i ve velmi stísněných poměrech bojovala o holou existenci dál (mimo jiné zásluhou starosty L. Vycpálka, skladatelů M. KabeláčeK. Slavického, výtvarníků V. Bartovského, V. Boštíka, K. Lhotáka, spisovatelů J. Koláře, J. Weila, J. Weisse). Přežila ještě pokus o svou likvidaci v roce 1963, ale nástup normalizace již znamenal její definitivní konec. V roce 1972 byla přinucena k rozpuštění.
Nová kapitola jejich dějin se otevřela po listopadu roku 1989, svou obnovenou činnost zahájila v průběhu roku 1990. Ve svých aktivitách navázala na nejpodstatnější rysy své činnosti z minulosti. Vytvářet tolerantní a přátelské prostředí, v němž by se mohli ve svobodomyslném duchu setkávat umělci nejrůznějších disciplin a stylového zaměření, seznamovat se navzájem s výsledky své činnosti, ale i nacházet tu místo pro společenskou relaxaci.
Umělecká beseda je tak dnes jedním z mála evropských spolků, které sdružují umělce všech zaměření, výtvarníky, hudebníky i literáty, a které se přitom systematicky věnují vzájemným korespondencím jednotlivých uměleckých druhů, rozhodně je však nejstarším z nich.


 

Odkazující hesla: Hudební matice Umělecké besedy, Kolář, Praha, Smetana, spolek
Vytvořeno: 14.3.2000
Aktualizováno: 18.7.2007
Autor:





Texty encyklopedických hesel mohou obsahovat slova nebo slovní spojení, která mohou
být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

© 1999 - 2018, OPTIMUS s.r.o.